Maturitou na gymnáziu pro mě skončila výtvarná výchova a malování. Na vysoké škole zbýval pouze čas se podívat na zajímavou výstavu či navštívit některou galerii. Po studiích zajistit mladou rodinu, vybudovat si pracovní pozici a občas si dovolit výstavy známých i neznámých výtvarníků, dopřát si a koupit nějakou knihu o některém malířovi a nakonec z toho zůstala plná příruční knihovna. A postupně narůstalo přesvědčení, že se k malování vrátím, až v důchodu
Odchod do důchodu se mi protáhl o celých 15 let, následoval můj zájem o místní vodárenskou historii a vydáním osmi publikací to neskončilo, napsal jsem na vyzvání dvě libreta a následně scénáře stálé vodárenské expozice a expozice odvádění a čištění odpadních vod.
A to už mě čekal slib daný rodině, že se dobádám v elektronicky dostupných matricích něco o našich rodech a nakonec z toho byl další koníček a tři vypracované genealogie.
Až v létě 2016 mě manželka přesvědčila, abych využil nabídky a přihlásil se do kurzu Kresba a malování na Mladoboleslavské univerzitě 3. věku. Už nebylo vyhnutí a tak jsem jenom po plných 63 letech začal opět kreslit a malovat.
Absolvoval jsem v roce 2018, od té doby jsem členem amatérského sdružení výtvarníků Spektrum a spolu s nimi jsem se zúčastnil 16 společných výstav.
Co říci na závěr? Začal jsem pozdě, ale přece. Ale! Kdybych začal dříve, byl bych v malování daleko jinde. Byl bych asi už vyhraněný a zcela zřetelný. Na druhou stranu ale dnes kreslím a maluji opravdu jen pro mé vlastní potěšení, maluji, co chci, co se mi líbí a co potěší i moji rodinu a přátele.
Proto na výstavě shledáte i opakující se kompozice obrázků, protože ty jsou moji srdeční záležitostí.
Přeji vám, abyste z moji první samostatné výstavy odcházeli s úsměvem, ať už s úsměvem z radosti z vystavených obrázků, či s úsměvy se shovívavosti k amatérovi, který začal teprve až v 82 letech si naplňovat předsevzetí ze studentských let.
Váš Otakar Pavlík